Proč se zabývat emoční inteligencí

Proč se zabývat emoční inteligencí?

Emoční inteligence se dostává celosvětově do popředí jako reakce na „kolektivní emoční krizi“ (Goleman 1997). Je to reakce na rozpad etických norem, nárůst agrese, násilí, vlivu masmédií, vliv drog a všeobecné netolerance. Podle výzkumných prací je celosvětový trend nárůstu nejistoty a citových problémů u mládeže, děti trpí daleko více osamělostí, depresemi. Generace dětí, která vyrůstá v našich rodinách je zlostnější, neposlušnější, agresivnější. Svět kolem nich je uspěchaný, nervózní, hledá rychlá a snadná řešení. Je tu málo prostoru pro soucítění, bezpečí a přiměřenou porci lásky. Ta je nejistým rodičem nahrazena kupováním věcí, kupováním zážitků.

Pokud se v rodině nepodaří zvládnout citovou stránku osobnosti, pak nedostatek emoční a sociální inteligence vystaví dítě mnoha problémům v životě.

Manažerské kompetence technicky vzdělaných manažerů

Poznatky z výzkumu pro potřeby výběru, hodnocení a rozvoje těchto manažerů

Ing. Roman Kreim, Masarykův ústav vyšších studií ČVUT
Výzkumný záměr CEZ J04/98;219070032 „Řízení lidských zdrojů v průmyslových podnicích technicky vzdělanými manažery“

Shrnutí

Hodnocení úroveň těchto kompetencí naznačuje, že nemalá část technicky vzdělaných manažerů není dostatečně způsobilá pro vedení kolektivu.

Technicky vzdělaným manažerům a personalistům je dobré připomenout některá úskalí, která musí vedoucí pracovníci zvládnout, chtějí-li mít dlouhodobý úspěch.

Výzkumná sonda empiricky prokázala, že technicky vzdělaní manažeři mají často výraznou slabinu v interpersonálních i intrapersonálních kompetencích. Tuto kompetenční oblast lze rozvíjet v každém věku. (O důležitých principech vůdčí osobnosti pomáhajících rozvíjet intrapersonální a interpersonální kompetence cestou vytváření vhodných myšlenkových návyků výborně píší například Stephen R. Covey v knize „7 návyků vůdčích osobností“ a David Goleman v knize „Práce s emoční inteligencí“, které byly přeloženy do češtiny.)

Ke zlepšení vede cesta přes upřímnou snahu po sebepoznání, uvědomění si významu vztahů a kontaktů s lidmi pro pracovní i ostatní životní oblasti. Další pokrok přináší trénink sociálních dovedností, vytrvalá snaha naslouchat lidem a nenechávat je na vedlejší koleji v zápalu práce na dalším náročnějším projektu. Jedná se o důležitou součást úspěšného zvládnutí náročných pracovních pozic specialistů i manažerů, která by měla být systematicky rozvíjena ve všech vysokoškolských studijních programech včetně inženýrských.

Nejnovější vědecké poznatky neurobiologie

Nyní vám nabízíme několik nejnovějších vědeckých poznatků, které zásadním způsobem mění způsob práce s myslí a emocemi a také naši odpovědnost a možnosti vlivu:

Koncepce emoční inteligence vysvětluje, proč dva lidé se stejným skórem emoční inteligence mohou v životě vykazovat obrovský rozdíl ve schopnostech prosadit se, mít úspěch. Emoce a tedy emoční inteligence jsou základním prvkem lidského prožívání a chování. Mezi IQ a EQ není známá žádná přímá podmíněnost. Na základě vysokého IQ nelze usuzovat na úroveň EQ. Je prokázáno, že IQ není zásadně měnitelné. Naše IQ je od narození poměrně stálé, pokud nedojde k traumatu s dopadem na funkčnost mozku. Tím, že se učíme novým informacím, se nestáváme chytřejšími ve smyslu IQ. Jelikož IQ je schopnost učit se a ve věku 15 let je stejná jako v padesáti. Skvělá zpráva je ta, že na druhé straně je emoční inteligence díky plasticitě mozku velmi tvárná a proměnlivá. Většina kvalit emoční inteligence je limitována úrovní návyků v různých oblastech lidského vnímání, myšlení, cítění díky, kterým jsou utvořeny ustálené nervové okruhy a typické reakce, soubory reakcí na vnější podněty. Je vědecky prověřeno, že schopnost měnit a vytvářet nová neuronální spojení, kterými měníme svou úroveň emoční inteligence, je trvalá a neomezená věkem.

Jedním z nejvíce vzrušujících objevů v neurovědě za posledních pět let je to, že oblasti, které jsem popisoval, frontální laloky, amygdala a hippocampus se proměňují na základě zkušenosti. Jsou to části mozku dramaticky zasažené opakovanou zkušeností a emocionálním prostředím, ve kterém vyrůstáme. Zkušenost mění mozek a tím se ukazuje neurální plasticita. Pokud vyrůstáme v příznivém prostředí, nastávají ve skutečnosti prokazatelné objektivní změny v genovém vyjádření. Například existují geny pro určité molekuly, které hrají roli při regulaci emocí a které reagují na formu výchovy.

Neurovědci věřili, že se rodíme s určitým počtem neuronů a že to je vše, co máme na celý život. Věřili, že změny, které nastávají vývojem, jsou vyvolány pouze spoji mezi těmito buňkami a odumíráním buněk, že však nové buňky v žádném případě nerostou. V posledních dvou letech se zjistilo, že je to omyl. Nyní se u lidí prokázalo, že nové neurony opravdu rostou po celou dobu života. To je fantastický nový poznatek.

Předpokládáme, že nové neurony, které vznikají, jsou spojovány s novým učením a pamětí. Tyto neurony vznikají i u lidí po šedesátce.

Výše uvedené vědecké poznatky jsou z knihy Daniela Golemana Destruktivní emoce – Ikar 2004

Aktuality