Odvaha a víra

Odvaha a víra

Martina: Vnímání a pochopení vyšších kvalit je často ztížené interpretací pojmů, které se běžně užívají. Víra je takový případ. Pro mě osobně kvalitu víry více vystihuje pojem důvěra. Nepotřebuji vědět, v co mám věřit, důvěra nemá předmět. Je to úplné odevzdání (se). Ale ne pasivita nebo rezignace! Rezignace je pád, důvěra je plynutí, volný let.

Emanuel: Ano vnímání vyšších, esenciálních kvalit se obtížně vyjadřuje jakýmkoliv popisem. To především proto, že všechny tyto kvality jsou neduálního charakteru a my je popisujeme slovy, která jsou již zatížená duálním výkladem. Přesto je potřeba hledat popis, který vystihne podstatu prožitku bytí v této neduální kvalitě. Tento popis nám umožňuje do jisté míry naladění na tuto vyšší kvalitu a tím i její trénink osobním prožitkem, který je vždy jedinečný. Víra je jistě zatížená výkladem toho, že si ji vysvětlujeme tak, že věříme někomu či něčemu. Avšak stejně tak si lidé můžou představit i důvěru v něco či někoho. Neduální stav vědomí ve VÍŘE je vědomí, které si je jisté, že ve stavu harmonie s realitou dosahuje své seberealizace. Je to stav vyššího vědomí, kdy toto vědomí je připraveno na každou situaci s jistotou, že dostává dostatek zdrojů ke všemu, co potřebuje.

Martina: Esencí bodu šest je prázdnota. Dlouho jsem ji vnímala jako prosvětlený nekonečný prostor. Pak jsme ale začali připravovat karty a esence prázdnoty byla vykreslena jako černočerný obdélník. To byla rána… Pomalu jsem začala chápat ten rozměr. Ve světle můžu vidět, i kdyby v prostoru byla mlha, pořád můžu vidět alespoň tu mlhu – a následně být opatrná. V černotě, ve tmě není vidět vůbec nic, ani ta prázdnota… Nezbývá, než se úplně pustit, totálně ztratit kontrolu. Překvapivě, je v tom něco konejšivého.

Emanuel: Pokud jsme spojeni s esencemi, cítíme se zcela naplněni. Nepotřebujeme se identifikovat s nějakým typem osobnosti, který nám má zabezpečit naše potřeby. Esence vyživují všechny naše potřeby a uvádějí nás do vyšších stavů bytí a seberealizace. Tak i v prázdnotě je síla vědomí, že jsme zcela svobodně odevzdaní a právě proto, že jsme odevzdaní, tak jsme provázeni, neseni a vyživováni. Je to jako když jedete autem v černé tmě a světlo osvětluje jen nejbližší úsek. A přesto věříte, že ve chvíli, kdy se pohnete dále, tak také uvidíte dále. Tak i přesto že nevíte přesně, co ve vašem životě bude, uděláte ten krok do tmy a tam je vám zjeveno, co máte udělat. Např. si také můžete představit, že máte o něčem mluvit a nevíte přesně co říct. Nevědění je bod prázdnoty a vy se můžete dostat do paniky, stresu, tlaku a začít to vymýšlet. Nebo zůstanete zcela odevzdaní, uvolnění v té prázdnotě a z ní jste vyživeni nápadem, co máte říct a v tomto stavu spojení s esencí vám přicházejí další a další slova z prázdnoty nevědění.
Mimochodem, co může být vlastně konejšivého na černé prázdnotě? Možná je to právě to, že nezbývá už nic jiného, než se odevzdat, pustit. Mysl přestává jít napřed, protože tam nevidí. A tak jste plně vnímaví k tomu, co je. Skutečné bytí teď a tady. Ochutnejme, jak to chutná ….

Martina: Odvaha je vyšší kvalitou srdce. Osho říká: „Cesta srdce je cestou odvahy.“ A také: „Srdce je vždy připraveno riskovat, srdce je hazardní hráč. Hlava je obchodník. Hlava neustále kalkuluje – je vychytralá.“ Hm, jenže spolehnout se na hazardního hráče, to není jen tak, zvláště pokud hledáte jistotu.

Emanuel: To je přesně zase projev duálních slov a kontextu, které s nimi máme spojené. Samozřejmě , když vyřkneme slovo hazard, pak se ozve NE. Nechceme být hazardní hráči, hazard v nás vzbuzuje pocit neodpovědnosti, která s odvahou a vírou úzce souvisí. Vždyť odpovědné je být předem maximálně připraven na každou možnou situaci. Jenže to je sen mysli a srdce má stejně strach, protože cítí, že se sami nemůžete připravit na všechno. Odvážné srdce cítí, že je připraveno unést vše, co právě teď přichází. Proto nemá smysl řešit, co přesně vlastně přijde a vymýšlet varianty. Ona může nastat právě ta, kterou jste nevymysleli a pak si myslíte, že je tu další zrada. Pokusme se zůstat se svým otevřeným a vnímavým srdcem plně přítomni tomu, co je právě teď a tady. Jeho odvaha je, že dokáže klidně prožívat vše, co přichází. Dovolte si být tímto srdce vedeni. Ono dobře ví, kudy vede jeho, tedy vaše cesta. Z pohledu hlavy je to však neracionální, tedy nerozumné. A to je pravda, protože na cestě srdce nevládne hlava. Ta však nechce vzdát svou vládu, tak jistě bude bojovat, argumenty má připraveny . Je na nás zda se pustíme a více a více budeme důvěřovat odvaze srdce. To, co se užívá, roste…

Martina: V čem vlastně spočívá odvaha srdce? Postavena proti „nižší“ kvalitě, je protipólem strachu. Mám pocit, že je to v otevření srdce. Zůstat ve své opravdovosti, dovolit si uslyšet pravdu svého srdce a znovu a znovu tuto pravdu projevit. Vlastně je to odvaha milovat.

Emanuel: Samozřejmě, že odvážné srdce je otevřené všemu co přichází, tedy i lásce nebo bolesti. Samozřejmě, že toto srdce svou pravdu projevuje. Je tedy v souladu s tím, co cítí a v tomto nezkresleném stavu bytí to také realizuje. A v tu chvíli je také naše mysl otevřena ve vyšším vědomí VÍRY, ve kterém jsme plně připraveni na vše, co přichází teď a tady.
To vše podporuje a vyživuje esence prázdnoty. Jsme klidní a uvolnění ve stavu nevědění, prázdnoty, ze kterého vychází ve stejný okamžik plné vědomí toho, co a jak realizovat.

Aktuality